Vítězslav Nezval (1900-1958)
Monako: román; vydáno poprvé v r. 1934

První dvě věty:

Kdybych nevěděl, jakého druhu překážky se stavějí po celý život mezi to, co jsem právě chtěl, a mezi to, co se děje, byl bych předminulou sobotu, v den, kdy jsem měl v úmyslu začít psáti tento román, nezhášel na chodbě jistého restaurantu, kde vzniklo krátké spojení, svíčku, již nese žena, která se podobá úžasně médiím, byl bych ponechal té svíčce plamen a nenechával si jej, aby mě stravoval a aby z ní dělal ještě mediálnější případ, byl bych jednoduše ani krok neodcházel z Monaka, kde se událo několik příběhů, které jsem se rozhodl popsat ze stanoviska náhody, jejíž podstatu jsem chtěl studovati v tomto městě, které jí vděčí za všecko, za svou celou existenci jak já za knihy, které mně pomohla začíti – a o víc nikdy neběží. Nemohu říci, že by mně kdy byla přišla překážka vhod či nevhod, od té doby, co si cením věcí a událostí podle množství zkušenosti, kterou do sebe mají, neukládám si hodnotit libost či nelibost, mnohem spíše si kladu otázky po oprávněnosti či neoprávněnosti toho, co jsme zvyklí poklládat za svobodnou vůli, a jsem kdykoliv ochoten změnit plán, pokud jsem jej pojal, jakmile se objeví, že překážka, jako ve hře semper avanti, je jedinečnou příležitostí dostat se jediným vrhem kostky vzhůru.

Poslední dvě věty:

Naložili ji do nemocničního vozu. Nikdo z nás ji nedoprovázel.

NEZVAL, Vítězslav. Dílo XXXII. Karneval – Monako – Řetěz štěstí – Valérie a týden divů. Praha: Čs. spisovatel, 1980.