Ivan Olbracht (1882-1952)
O smutných očích Hany Karadžičové: povídka; vydáno poprvé v r. 1937, součást povídkového cyklu Golet v údolí

První dvě věty:

Oči Hany Karadžičové, kdysi nejkrásnější oči z celé Polany, oči madlového tvaru, neslýchaně velké, černé a hluboké až k zatočení hlavy, s dlouhými brvami, tlumícími v sladkost lesk, který by se bez nich mužskému srdci jen těžce snášel, tyto nejúžasnější oči celé země se staly smutnými a smutnými zůstanou až do chvíle, kdy je drahý Ivo (dej Bůh, aby to byl on!) zatlačí stříbrným penízem. A velmi se podobá pravdě, že podivný lesk jejich hloubek zdědí i děti Hanele Šafarové.

Poslední dvě věty:

A tento smutek, daleká zasněnost a krůpěj tvrdosti do nich skanulá zůstanou v jejích očích navždy. V jejích krásných očích, které snad jednou zdědí také děti Hany Karadžičové.

OLBRACHT, Ivan. Golet v údolí. Praha: SNKLHU, 1959.